Dačický Kutná Hora
Mikuláš kroniku rozvinul s pozoruhodnou vážností, filozofickým a historickým nadhledem a faktografickou přesností. Proto se právem nazývá po něm Paměti Mikuláše Daczického z Heslowa. Zápisy svých předků zredigoval, upravil a vtiskl celé kronice svůj osobitý vypravěčský styl. Jako spisovatel zaznamenal mj. informace o mysliveckých poměrech ve své době. Ty pravděpodobně nebyly vydány tiskem a jsou uchovány jen jako spisky a poznámky v archívech. [ zdroj? ] Postava Mikuláše Daczického se jeví dodnes značně rozporuplná. Současníci v něm viděli převážně opilce a rváče, historikové a literární vědci oceňují znamenitého kronikáře, historiografa, básníka, kritika zlořádů, špatností, českého vlastence a patriota. Vydané tituly [ editovat | editovat zdroj] Prostopravda – sbírka pořekadel a básní, většinou satirických, nezřídka přisprostlých. Tragédie Masopusta – báseň ve formě dialogu určená k masopustním hrám Paměti, též Paměti Mikuláše Daczického z Heslowa je kronika rodu Daczických a města Kutné Hory let 1297 – 1571.
Dačický kutná hora
Mikuláš Dačický z Heslova – Wikipedie
- Cyril a metoděj wiki
- Dačický kutná horaire
- Dačický kutná horaires
- Střední umělecká škola praha
- Léky na odvodnění bez předpisu
Darick kutná hora
Vedl bouřlivý život, strávil většinu času v krčmách u vína. Kutnohorští měšťané nešetřili stížnostmi na něj. Mikuláš Daczický byl několikrát trestán vězením. I v šatlavě s přáteli hodoval, pil a rušil noční klid. V roce 1582 se v krčmě U Svobodů střetl v souboji s Felixem Novohradským z Kolovrat, kterého zabil a následující léta strávil ve vězení a soudními jednáními. Nakonec byl spor s vdovou po Novohradském urovnán smírem a pokutou 125 kop grošů. V roce 1590 se oženil s Alžbětou Mládkovou, dcerou Jiřího Mládka. Manželství trvalo přesně dvacet let, ale zůstalo bezdětné. Ke konci života Daczickému docházely peníze, jednak vinou dlouhotrvajícího soudu, a dále i úpadkem dolování stříbra v Kutné Hoře. Literární dílo [ editovat | editovat zdroj] Ani při bouřlivém společenském životě nepřestal být vnímavým renesančním humanistou. Příležitostně veršoval a především systematicky navázal na rodovou měšťanskou kroniku, kterou začal sepisovat jeho pradědeček, Bartoš z Práchňan. Dalšími pokračovateli kroniky byli dědeček Mikuláš z Práchňan a otec Ondřej Daczický.